Většina žen totiž má tendenci reagovat na tuto potřebu poněkud nechápavě. Čím to? Že my ženy nemáme pochopení pro tuhle mužskou potřebu?

Odpověď hledejme ve svém nitru. Ženy mají tendenci se družit a souznít. Už odpradávna. I v našich končinách se sice naoko dralo po večerech peří. Ve skutečnosti šlo o důležitá komunitní setkání, která my ženy tak milujeme.

Dnešní doba tradičnímu rozdělení rolí nepřeje. Ztratily jsme povětšinou kontakt s moudrými ženami kmene. Už nedereme. Chodíme do práce, izolovaně se staráme o potomstvo. A po mužích žádáme, aby nám v tom všem asistovali. Je ovšem správné, aby s námi muž o večerech dral peří?

Sáhněme si do svědomí. Muži nemůžou být nikdy našimi kamarádkami. Jsou to chlapi. U kafe s nimi nepoklábosíme jako s Maruškou z vedlejší kanceláře. A pokud ano, je vlastně něco špatně. Muž prostě musí občas odejít do své jeskyně a tam nerušeně přemítat o tom, jak skolit toho obrovského medvěda. Rozuměj, o tom, jak se připravit na důležitou pracovní schůzku.

Nesmíme si takové jednání brát osobně. Pokud váš muž odejde osamoceně nebo v kruhu svých přátel meditovat do klubu, posilovny, kavárny, kamkoliv, nemá to ve většině případů nic společného s vámi. Neutíká od vás. Jen potřebuje být chvíli o samotě nebo jen se svými přáteli.

Jak vypadá mužská jeskyně?

Je to krásné místo plné ničeho. Muž tam sedí obklopen hřejivým a dutým tichem. Ale v žádném případě na to nemyslí. Protože to už by nebylo chlapské. Do mužské jeskyně dostane jen občas pozvánku kamarád, který umí mlčet. Protože mužská jeskyně je něco jako knihovna. Nemluví se tam. Může se tam posrkávat kvalitní rum nebo whisky nebo i prémiové pivo. Taky si tam můžete ve slušnosti krknout a uvolněně se tomu zasmát. Rozhodně se tam neřeší emoce nebo tóny, kterými bylo něco řečeno.

Hlavně si to milé dámy neberme osobně. Jedná se o základní mužskou potřebu. Musí prostě občas utéct z toho našeho načinčaného světa do své strohé jeskyně. A tam být pouze sami se sebou. Chápající žena je pro pravého muže přístavem, ke kterému se vždy rád vrací.